Jednoho pozdního odpoledne jsme jako obvykle seděli s Jardou Kopečným na břehu rybníka a přemýšleli, co s načatou sezonou. Pravda závodů kolem je více než-li dost, to jo. Ale jak je udělat atraktivní pro všechny vyznavače rybářských disciplin a zároveň i ty, co si jdou k vodě jenom odpočinout ??? Inu otázka je to zapeklitá a tak jsme hloubali a hloubali. Myšlenky vystřádala diskuse, co a jak. Hlavním motorem všeho je vždy Jarda. Prostě rybařinou žije. Kdo ho zná déle a hlouběji ví, že jeho láska a koníček zároveň jsou prostě ryby. Někdy mívá sice své mouchy, ale pod přísnou tváří a zrakem se skrývá člověk laskavý s velikým sdrcem. A tak nějak to žačalo? Vše důležité si prostě a jednoduše vzal za své. V organizaci jakékoliv akce nezná bratra a vše se snaží dovést k dokonalosti. Sto lidí, sto přání, sto chutí, sto názorů. Jak to všechno sladit ??? Není to nikdy jednoduché. Velká akce má svá psaná pravidla a to ostatní magické jim dodává vždy pořadatel. Hodnotu toho všeho ocení účastník však až po závodech samotných a těch kritérií bývá mnoho. Každý z nás si slibuje něco jiného. Otázka proč jít tam nebo onam mimo finanční je na zvážení každého z nás. Není to nikterak jednoduché. A tak nakonec všichni druhové ve zbrani zvané feeder se rozhodli, že změříme síly tentokráte netradičně proti sobě. Jirka, Ivoš, Tom a já. Taktika velila jednoznačně. Zůčastnit se s co možná nejlepším výsledkem. Ale jak na to ??? Prostě přijedeme a uvidíme. 4 rytíři a kamarádi zároveň v litém a nesmlouvavém boji proti sobě. Jasný byl předem pouze resultát, že 1. místo je pouze jedno a konkurence se sjela více než-li kvalitní, zvučných jmen i hodně zdaleka. A tak brzy ráno ještě za tmy sme rozvinuli závodní stan a zahájili válečnou poradu jak na ně. No nebuden to komlikovat, zkusíme jednu recepturu a uvidíme jaká místa se nám podaří obsadit. Závod má 2 části. Uvidíme jak to půjde ráno.A tak zazněl pokyn a nejlepší atlet výpravy, kterým byl jednohlasně nominovám Tom - protože byl nejmladší a vkládali jsme do něj důvěru, vyrazil na trať. Nutno podotknout, že naše naděje nezklamal. A protože jsme na závodech neměli to štěstí si nijak moc povykovat a pokecat / protože při systému losování to není možné/, sedli si senioři výpravy vlevo a my 2 mladší zajíci vpravo. Už ani nevím, proč všechnu tu výbavu pořád tahám s sebou, snad jen ze zvyku nebo z choromyslnosti, že zase něco nechám doma.Prostě a jednoduše musí být vše 2-krát jištěno, no a co si budeme namlouvat, pořád se něco zapomene a tak přichází na řadu improvizace. To by jinak nebyl ten spravný adrenalin.A pak to vypuklo, všichni krmí, nahazují a já si pořád povídám se všemi kolem. To je prostě moje nemoc.Ta příprava všem stačí, jenom já zase nestíhám. Vlevo senioři již bojojí s prvními kapříky a já lelkuji na břehu."Nic se neděje, den je dlouhý a náskok pár ryb není rozhodující", říkám si v duchu. Ještě se ukáže? A tak dopolední čas utíká, utíká. Stíhám sledovat jenom jak všichni 3 vedle mne vlevo plní saky docela pravidelně, já začínám zvolna a pak přijde hodinka, kdy je tak-nějak dotahuji, ale kila se v tom množství špatně odhadují. Ze zkušeností vím, že ta pravá bitva teprve příjde a nemýlil jsem se. Polední pauza nám dopřává klid před litím bojem a to ještě netušíme, co nás teprve čeká? Jídlo je v nás nato-tata. Pekelné soustředění vystřídlala chvilka pohody a rozebrání postupu pro odpolední pokračování závodu. Rozběh ranního kola je sice nic-moc, ale podle pohybu hladiny a dalších atributů nás to hlavní teprve čeká, takový byl první odhad po návratu na místa.

START, druhé kolo. Průběžné výsledky stále nic neznamenají. Rozjelo se to více, než-li slušně. Zdolává se ryba za rybou a pěkné velikosti. Čas zdolávání je rozhodující. Senioři ukazujou všem kolem zač je toho loket a utíkají nám mlaďochům z dohledu. Ivoš řádí jak za mlada a není výjimkou, že taháme všichni čtyři najednou, nebo alespoň nějaká dvojice. Obdivuji pána po své pravici, který toto divadlo sleduje bez pohnutek již od rána a pořád čeká na svoji první velikou rybu. Zcela smířen s osudem jdu k němu na pokec. Dávám mu charitativní část svého krmení a živousů a UJIŠŤUJI HO, že to určitě přijde a nějaká ta šupinatá se splete.Kluci řádí celé odpoledne jako pominutí. Ivoš se rozhodl, že strhá celé své nádobíčko a Jirka mu statečně sekunduje. Tom se nenechá zastrašit a tahá rybu za rybou. "Rybařina to je dřina - léta praxe odříkání", tak nějak jsem to říkával dětem v kroužku a dnes je doopravdy řehole. Kila neúprosně rostou, ale komu jak ? Timur a jeho parta /teda Jarda a pomocníci/ odmítají chodit tak dalece a průběžně vážit s patřičným komentářem, "vy jste se zbláznili, kdo to má pořád vážit", ale mi nedbáme a než-li stačí hodit nebožtíky na váhu,šoupnu jim další dva do vezírku. Jarda jenom kulí očima navrch a nic již neříká. Prostě trpí tiše až do konce.Konec závodů se neúprosně blíží. Každý sleduje poslední minuty tohoto matche. Ze závodů jsme již naučeni, že se bojuje do posledního dechu a taky tak jsem učinil. Všichni již balí a já melduji posledního šupiho. To ještě nikdo z nás netuší, že právě on zamíchá konečným pořadím.

Všichni již okukují piedestály a vystavené ceny. Skulptátoři pilně počítají závěrečné skóre. Karty jsou již rozdány, ale nikdo netuší jak to vlastné je. A tak konečné slovo má opět PAN DOMÁCÍ a chystá se vyřknout ortel celého klání. Na překvapení všech uloupíme všechny vavříny kromě největší ulovené ryby. Jirka 4, já 3, Tom 2 a náš "náhradník" IVOŠ bere cenu nejvyšší. Váhy jednotlivých borců jsou více než-li uspokojivé.

Jarda si konečně může odpočinout. Dnes se jeho rybníky změnily na posilovnu a to nám určitě dlouho nezapomene. Nutno podotknouti, že po celou dobu se o nás vzorně staral a nedal nám zahynouti ani hladem ani žízní. Kuchyně prostě byla jako vždy výtečná, zkrátka Jarda opět válel.

A co říci na závěr ???

Prostě Petrův a Jardův ZDAR !!!! Díky zá nádherný den u vody v kouzelném prostředí

Jardův ráj